bičovat
[bɪčovat]
(1. j. bičuji, bičuju, 3. j. bičuje, 3. mn. bičují, bičujou, rozk. bičuj, čin. bičoval, trp. bičován, podst. jm. bičování)
sloveso nedokonavé
1. (kdo bičuje koho4; koho4 {čím; z něj. příčiny})
bít bičem, důtkami ap. • takto trestat:
Osadníci bičovali své otroky.
Vozka nelítostně bičoval koně.
Krista bičovali důtkami.
Kajícníci se bičovali do krve.
Antické sportovce za nekázeň bičovali.
podst. jm. Jeho tělo nese stopy bičování.
přen. Holeně mu bičovala vysoká tráva.
2. (co bičuje co, koho4; koho4 do čeho)
(o dešti, o větru ap.)
prudce dopadat, narážet na nějaký povrch • nepříjemně tak postihovat, sužovat:
Prudký déšť bičoval okenní tabule.
Studený vítr nás bičoval do tváří.
Pobřeží bylo bičováno vlnami.
Hřebeny hor bičovala vichřice.
Evropu bičují sněhové bouře.
3. expresivní (kdo, co bičuje koho4, co; koho4 z něj. příčiny)
ostře kritizovat poukazováním na chyby, nedostatky:
Satira bičuje lidské slabosti.
Opozice neustále bičuje vládu, že toho pro stát dělá málo.
4. expresivní (co, kdo bičuje co, koho4; koho4 k čemu)
povzbuzovat, podněcovat intenzitu, reakci, výkon ap. syn. vybičovávat:
Návrh zbytečně bičuje vášně ve společnosti.
Stres mě bičuje k lepším výkonům.
Je bičován touhou po moci.
Umělecký vedoucí bičuje soubor k neustálé činnosti.
dokonavé k 1–3 → zbičovat 1–3
dokonavé k 4 → vybičovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪčovat]
(1. j. bičuji, bičuju, 3. j. bičuje, 3. mn. bičují, bičujou, rozk. bičuj, čin. bičoval, trp. bičován, podst. jm. bičování)
sloveso nedokonavé
1. (kdo bičuje koho4; koho4 {čím; z něj. příčiny})
bít bičem, důtkami ap. • takto trestat:
Osadníci bičovali své otroky.
Vozka nelítostně bičoval koně.
Krista bičovali důtkami.
Kajícníci se bičovali do krve.
Antické sportovce za nekázeň bičovali.
podst. jm. Jeho tělo nese stopy bičování.
přen. Holeně mu bičovala vysoká tráva.
2. (co bičuje co, koho4; koho4 do čeho)
(o dešti, o větru ap.)
prudce dopadat, narážet na nějaký povrch • nepříjemně tak postihovat, sužovat:
Prudký déšť bičoval okenní tabule.
Studený vítr nás bičoval do tváří.
Pobřeží bylo bičováno vlnami.
Hřebeny hor bičovala vichřice.
Evropu bičují sněhové bouře.
3. expresivní (kdo, co bičuje koho4, co; koho4 z něj. příčiny)
ostře kritizovat poukazováním na chyby, nedostatky:
Satira bičuje lidské slabosti.
Opozice neustále bičuje vládu, že toho pro stát dělá málo.
4. expresivní (co, kdo bičuje co, koho4; koho4 k čemu)
povzbuzovat, podněcovat intenzitu, reakci, výkon ap. syn. vybičovávat:
Návrh zbytečně bičuje vášně ve společnosti.
Stres mě bičuje k lepším výkonům.
Je bičován touhou po moci.
Umělecký vedoucí bičuje soubor k neustálé činnosti.
dokonavé k 1–3 → zbičovat 1–3
dokonavé k 4 → vybičovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)